Rozhovorů s hráči nebo reportů o zápasech je během sezony přehršel. Jak ale vnímá Oblastní hokejbalovou ligu Liberec její koordinátor a také rozhodčí? Jaroslav Vojtíšek je bývalý dlouholetý hráč hokejbalu a nynější sudí, který se zároveň stará o chod naší ligy. Jak prožil uplynulý ročník? Co si z něj odnáší? A které momenty mu zůstanou v paměti? Čtěte v následujícím rozhovoru.
Jardo, sezóna 2022/2023 je za námi. Kdybys měl vybrat jeden moment za celý rok, který ti utkvěl v hlavě, jaký by to byl?
To je zapeklitá otázka. Co mi utkvělo v hlavě? Rád si vzpomenu na letní soustředění s našimi dětmi z klubu HBC Liberec. Já tyhle akce mám rád. A letos nás to v srpnu čeká zas. Ale otázka směřovala spíš na Oblastní ligu. Popravdě mi musí v hlavě zůstat celý ročník. Protože není to tak, že sezona skončila a přichází tlustá čára, šmitec. Probírám si vždycky v hlavě celý ročník. Říkám si co se povedlo, co se nepovedlo, kde se zlepšit, pokud je to vůbec v mých silách. Ale určitě musím zmínit položení plastového povrchu. To je nepřehlédnutelný krok dopředu. Liberecký hokejbalový spolek dělá, co může, aby se tu hokejbal rozvíjel, snaží se zařídit k tomu potřebné zázemí, ale věřte, že to není jednoduché. Co se hry samotné týče, tak letos poprvé v historii, co já si pamatuji, utkání rozhodovala žena. Dagmara Mihalová píská hokej i hokejbal, takže z obou stran, jak od samotné dámy, tak od aktérů na ploše vše proběhlo na jedničku.
Po roční pauze se na trůn usadili opět hráči HBC Liberec, je tomu tak podle tebe zaslouženě?
Určitě ano. Předváděli nejstabilnější výkony a mají kvalitní kádr. Každý rok je to pro ostatní týmy výzva je porazit.
Která vlastnost/schopnost dovedla tým Lišek až na vrchol?
Já bych viděl asi tři faktory. Jak už jsem říkal, stabilně výborné výkony. Za druhé to je disciplína. Na ní opravdu zapracovali. Měli jen o dvě trestné minuty více, než nejslušnější celek letošní sezóny Green Monsters. Oba celky se vešly pod 50 trestných minut. Ostatní měli více jak sedmdesát. Hodně bylo vidět, že nediskutují s rozhodčími. To byl dříve kolorit. Teď to po nich převzali Medvědi. (smích) Není snad písknutí, aby ho hráči Medvědů nekomentovali. A za třetí, docházka. Až na jeden zápas v play off, byla docházka v jejich týmu myslím slušná.
Medvědi skončili opět na druhé pozici, co jim chybí k tomu udělat ten poslední krok?
Na to jsem de facto tak trochu odpověděl v předchozí otázce. Jsou to, řekl bych, také tři faktory, které plynule navazují na sebe a jsou přesně opačné, než u Lišek. Zaprvé, nestabilní výkony. V jednom zápase zahrají, že by mohli hrát extraligu a v druhém raději ani nemluvit. Je to jak na houpačce. Zadruhé, jak jsem již zmínil taktéž v předchozí otázce, disciplína. V trestech patřili k těm horším a ke komentářům k rozhodčím by mohli napsat knihu. To přesně ovlivňuje ten výkon. A třetí faktor vychází z toho druhého. Je to soustředěnost na zápas a reagovat třeba na špatný průběh zápasu. Řeší se v průběhu hry rozhodčí, řeší se individuální chyby jednotlivců. To na výkonu nepřidá. Napětí pak stoupá, přichází tresty. Je to spojená nádoba. Tým ale svou kvalitu má a potenciál vyhrát ligu taktéž. Jen je potřeba emoce, které k zápasům rozhodně patří, při rozhodujících utkáních směřovat ke hře, nikoliv k okolí. Pak se nesoustředíte na sebe a zápas vám uteče.
V lize se opět objevilo několik hráčů, kteří hrají nejvyšší českou hokejbalovou soutěž (Kupf, Schnaubelt). Jaký vliv mají tito hráči na amatérskou soutěž jako je ta naše?
Myslím, že pozitivní. Ti kluci jsou pekelně rychlí a šikovní na ruce. Takže útočníci se můžou ledacos přiučit a obránci si zase vyzkouší, jak se takoví borci brání. A když jim to vyjde je ubránit, tak mají určitě vnitřní radost a posouvá je to herně dál. Alespoň já to tak za mlada měl. Vyhrát 10:0 je pěkný, ale nikam vás to neposune. Lepší je hrát proti kvalitním soupeřům, být pod tlakem, být ve hře a dělat dobrá rozhodnutí v obraně. To vás pak posouvá. A ti kluci sem tu kvalitu přináší. A je to pro naši ligu i taková hezká reklama. (smích)
Jednoznačným milníkem letošního ročníku bylo položení plastového povrchu. Jak prospěla nová plocha hře z pohledu rozhodčího?
Nejdříve musím poděkovat firmě CARGOSPRINT, která se významnou měrou podílela velkým sponzorským darem na celkové částce, či Martinu Smetaníkovi , který oslovil spoustu sportovců v rámci akce Zachraňme Lišky, kde je žádal o sportovní artefakt, který v aukci přinesl nemalou částku do veřejné sbírky na rekonstrukci hřiště. Ale musíme poděkovat i drobným dárcům a i třeba týmu Green Monsters, který přispěl pěknou částkou. To vše pak přispělo k tomu, že tu máme plastový povrch. Sám jsem odehrál 24 let jako aktivní hráč a to vše na asfaltu. Mohu tak teď jen tiše závidět. Je vidět, že hra se zrychlila a zpřesnila. Takže co říci z pohledu rozhodčího? Máme víc práce, protože padá více gólů, což ukázalo play off. Myslím, že těch gólů bylo moc. Proto vyzývám brankáře, aby se na příští sezónu lépe připravili! (smích) Ještě bych chtěl podotknout, že položení plastu a před tím kvalitnějších mantinelů, byl jen jeden mezikrok k rekonstrukci celého areálu, tak snad se jí také co nejdříve dočkám(e).
Kteří hráči tě v průběhu letošní sezóny zaujali? Bylo to bodovým příspěvkem svému týmu, obětavostí nebo třeba fair play chováním?
Osobně mám rád hráče, kteří nejsou až tak vidět, ale ve skutečnosti mají pro tým nepostradatelný přínos. Ať už je to docházkou či stylem hry. Letos to byl hráč HBC Vosy Liberec Lukáš Erben. Odehrál všechny zápasy základní části a nenasbíral jedinou trestnou minutu. To v Top 30 bodování, ve které se umístil na 3. místě, nemá nikdo. Podílel se na 27 brankách z 75 (13+14). Já ho znám osobně dlouhá léta a vím, že býval rychlejší (smích), ale teď je na něm vidět, jak perfektně zvládá vyhodnocení útočné akce, umí si vybrat správný prostor a správné řešení. Musíme si hlavně uvědomit, že už mu je 40 let. Musím před ním smeknout pomyslný klobouček! Nevím, jestli Vosy vědí, jakého v něm mají hráče, protože hra se točí kolem jiných. Podobný případ je u Staříků Zbyšek Honzík. Ten vám také neudělá stovku za deset (smích), ale de facto veškeré útoky šly přes něj. Z 35 branek Staříků v základní části 3 dal a na 18 přihrál. To jsou hráči, na které si při zápase prstem neukážete, ale na konci sezóny mají čísla a ta nelžou.
Letos mezi sebou soutěžilo jen 5 týmů, jaké jsou vyhlídky na další sezónu?
Budeme rádi, když v prvé řadě udržíme stávající počet neboť nad Green Monsters visí otazníček. Ale já jim věřím, že to dají. Oni nehrají špatně, jen potřebují dávat góly. Teď jim přišel Vlčák (Tomáš Vlček) a ten góly dávat umí. Ještě dva takové střelce a můžou kohokoliv překvapit. Pak mám zprávu od Miloše Pekárka, že by dal tým dohromady. Toto jméno není v libereckém hokejbale neznámé, takže předpokládám, že by dal dohromady velmi kvalitní tým. Tak uvidíme. A šuškalo se o AHA Jablonec, že by to snad zase zkusili. Zkusil jsem je osobně kontaktovat, ale zatím bez odezvy. Kdyby to všechno klaplo, bylo by to super. A fantazie by byla, kdyby se objevil nějaký zcela nový tým. Mít 8 týmů je můj sen. Třeba se jednou dočkám, ale už nejsem nejmladší. (smích)
